Reklama
 
Blog | Helena Kratzerová

Česko: záliba v křivdách?

I boží trpělivost má své meze. Napínat ji až k prasknutí se nevyplácí. Ovšem Sodomští brali veškerá vážná varování na lehkou váhu a pěkně se jim to vymstilo. A přitom jim stvořitel dal šanci. Z původních padesáti spravedlivých, jež bylo nutno najít v tomto hříšném městě, slevil na deset. Nebylo po nich ni vidu, ni slechu. Neměl jinou možnost, než konat. Napadlo mě, jak by asi dopadl v Česku, kdyby měl objevit lidi, kteří se necítí ukřivděni.  Zřejmě by splakal nad výdělkem.

Euforie nad porážkou levice Čechům, Moravanům a Slezanům totiž moc dlouho nevydržela. Opatření, vedoucí ke snížení děsivého státního dluhu, jimž voliči dali zelenou, začínají nabývat konkrétních obrysů. A s nimi rostou hlasy ukřivděnců a nespokojenců. Proč máme na úspory doplácet právě my, ozývá se z jednotlivých skupin obyvatelstva. Jako zástupci nepostradatelné profese si přece zasloužíme více peněz, výhod, ohledů, než ti, na něž se přímo nestydatě mrhá veřejnými prostředky!

A chtít nějaké další poplatky, když máme mít školství i zdravotnictví zdarma, je už vrchol. Přece odvádíme daně a platíme pojistné. Určitě se dá ubrat jinde, kde se to zrovna nás bolestně nedotkne. Co je nám koneckonců do toho, jak se bude postiženým žít. Je to jejich problém, s nímž se musí nějak vyrovnat. Hlavně, že své budeme mít jisté.

Frustrace těch, kteří se cítí být zneuznáni, někdy nabývá až groteskních podob. Třeba v pojmenování veřejný nepřítel číslo 1. Zatímco u důchodců se většinové populaci zdá výstižné a přiléhavé, studenti je berou jako jistou trpkou nadsázku, neboť jsou přesvědčeni, že se jim – jako budoucí elitě, na niž by měl být národ pyšný a hýčkat si ji – křivdí. K výhrůžkám, že odejdou studovat jinam, se zřejmě z pudu sebezáchovy zatím neuchylují. Školnému by totiž neunikli. Ublížení (profesně i finančně) se zato cítí lékaři, kteří už nešetří hrozbami hromadných výpovědí a následným odchodem do ciziny. Ozývají se i mnozí další, kteří se nedočkají touženého (a podle jejich mínění zaslouženého) nárůstu příjmů. Zmrazení platů i dávek, o jejich snižování raději nemluvě, je nejen drzost, ale přímo chucpe.

Reklama

Tři (respektive čtyři) Dumasovy mušketýry proslavilo heslo Jeden za všechny, všichni za jednoho! Užívali je vždy, kdy šlo do tuhého. Obdobná solidarita, která by měla panovat mezi všemi skupinami obyvatel u nás v situaci, kdy se musíme vyhrabat ze současného marasmu a uskrovnit se, je víc než iluzorní. V obecné rovině sice pravicovým opatřením tleskáme, ale v konkrétních případech si hýčkáme pocit, že jsme jedinou obětí do nebe volajících křivd.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama