Komentáře: Chrám i tvrz v troskách?

Od: Milan Kovár

Milan Kovár — Thu, 26 Nov 2009 09:28:22 +0000

Já myslím,
že se paní Kratzerová nemýlí a řekl bych, že celé téma jaksi okrajově souvisí s jistým rčením, které zavádí přímou úměru mezi velikostí lžíce a nabíraným množstvím.

Od: Naďa

Naďa — Thu, 26 Nov 2009 08:44:16 +0000

Na toto téma
se již hojně diskutovalo napříč blogy všech možných provozovatelů, vč. Lidovek. Kdyby měli všichni dodržet přísně češtinská pravidla a gramatiku, pak by na blogy nemohl téměř nikdo psát. Já osobně mám raději zajímavý článek s myšlenkou než vypulérované nic. Blogy nemají své korektory, slouží k pobavení a touze vyjevit svoji myšlenku. Někdo ji třeba vůbec nemá, ale zkusí to. Záleží na něm samotném zda uspěje a má-li vůbec co říct. Chtít po amatérských autorech článků, aby na netu publikovali jen Ti, co ovládají český jazyk, je to samé, jako kdybyste chtěla, aby člověk promluvil na veřejnosti cizím jazykem jen když jej precizně ovládá. Mnohdy jde o to, dorozumět se, gramatika, negramatika. Myslím, že se ve svém článku mýlíte a jsem ráda, že jste se mýlila i v úsudku o mém psaní, na kterém jste nenechala niť suchou.
Všem, kdo čtete tato má slova, se omlouvám za případné češtinské nedostatky, a autorce za drobně konfrontační příspěvek.

Od: MM

MM — Wed, 25 Nov 2009 06:28:49 +0000

Podívejte, jak se člověk
snadno zamotá, když chce mluvit elegantně: mám dojem, a nemůžu to najít, že archaizující vazba „být práv“ se pojí s druhým pádem. Ne se třetím.

Je to samoúčelná exhibice?

Od: MM

MM — Wed, 25 Nov 2009 06:20:30 +0000

Ne, Petro, nezlobte se.
Jazyk není jen nástroj; je to prostředek, ale trochu i cíl. Zrovna tak sdělení není jen cíl, ale tak trochu i prostředek…

Ale méně vznešeně: můžeme, ba musíme po jazyku požadovat minimum. Ovšem jinak žádáme především to, čemu Eisner říká úkonnost: aby jazyk byl práv úkolům, které na sebe autor vzal. Z toho hlediska je úspěch jak plácání Škvoreckého hrdinů v Port Arturu, tak složité a těžké renesanční periody Schulzovy v Kamenu a bolesti. Váš pohled na věc je determinován tím, co děláte; potřebujete zaujmout šestnáctiletého spratka, aby si koupil i příští Vaši knihu.

Bon. Ale to není jediná cesta. Myslím, že to víte.

Od: Petra Neomi

Petra Neomi — Wed, 25 Nov 2009 01:21:47 +0000

jazyk je nástroj
Jazyk je nástroj, a není důležité, aby byl „krásný“, ale aby byl živý a použitelný ve všech situacích. Vadí mi chyby v titulcích novin, ale taky mi vadí samoúčelné jazykové exibice. Jsou stejně otravná, jako nekonečné kytarové solo muzikanta, který chce ukázat, že svůj nástroj ovládá.

Od: Jiří

Jiří — Tue, 24 Nov 2009 20:11:56 +0000

Oprava
určitou zodpovědnost…
nárokována není samozřejmě těm,…

Od: Jiří

Jiří — Tue, 24 Nov 2009 20:04:50 +0000

Pojetí svobody je opravdu bezbřehé –
například během hovoru o nemocech se můj někdejší kolega rozčílil, že mě při podezřelém průbehu virózy (před dvěma lety) poslal lékař z pohotovosti na další vyšetření – EKG, RTG plic. Podle kolegova pojetí jsem měl chtít – jako výsledek – potvrzení o pracovní neschopnosti a do ostatních vyšetření se nenechat „zatahovat“. Toto pojetí vychází z premisy, že někdo „nahoře“ o mě rozhoduje a já se musím podřídit.

No, „podřídit“ se opravdu nemusím. Ale rovnoprávným partnerem lékaře jsem a zároveň nejsem; určitě nejsem, co se týče znalostí z medicíny (vč. léčby), a to i přesto, že mohu změnit lékaře, svůj stav konzultovat jinde, mít jisté pochybnosti apod. Pokud ale kvůli své „svobodě“ mám zdravotní komplikace, musím pak přimout určiotu zodpovědnost. A vztah svoboda (i ta kritikova) – zodpovědnost (kritikova i autorova) platí i pro psaní a následně hodnocení textů.

Od: Jiří

Jiří — Tue, 24 Nov 2009 19:51:54 +0000

Rovněž fandím
pánům Matouškovi a Kovárovi a nemusím dodávat, že se s autorkou shoduji.

Myslím, že v debatách „ohledně gramatiky“ (a stylistiky, výstavby textu apod., nemluvě o invenci autorů) se z pozic „gramatických anarchistů“ často absolutizuje, hovoří neadekvátně buď-nebo (gramatika nebo originální výpověď), v pozadí (spíš popředí) je patrné hodně široké svobody, která ale neplatí pro všechny (nárokována není samozřejmě, kteří si dovolí kritizovat nedostatky textu, a nejde tu jen o „ostřejší“ tón jejich kritiky). Rovněž se nepřihlíží k souvislostem a nesrovnává: rozvolněné nakládání s normami jazyka si nemůže dovolit každý; i to se musí – samozřejmě – umět a neplatí to pro každý druh výpovědi atd. atd.

Od: Kateřina S

Kateřina S — Tue, 24 Nov 2009 19:46:53 +0000

přesně, přesně
když jsem jako dítě viděla u známých nebo ve filmu pokoj-knihovnu, říkala jsem si, že jednou taky budu mít pokoj jen na knihy a na čtení. Ale dneska se moje knihy dělí o místo v knihovně s manželovými cédéčky a já v podstatě nečtu. Natož abych kupovala knihy. A to jsem byla čtenář maniak. Je ti tím, že čtu celej den to, co překládám a večer už mi písmenka poskakujou před očima a nemůžu se soustředit. Čtu a mimovolně v hlavě přemýšlím, jaký slovo asi použil autor v originále, jak bych to asi přeložila já…. profesionální degenarace, ani ne deformace.

Od: helena k.

helena k. — Tue, 24 Nov 2009 18:59:21 +0000

Nenaplněný životní sen
Přiznávám, že jsem od raných dob toužila po jakési replice pánského kuřáckého pokoje s koženými fotely a hlavně knihovnami umístěnými po všech stěnách, k nimž by vedly pohyblivé schůdky. V bytě 1+1 IV. kategorie, jejž jsme obývali čtyři, byl sen nerealizovatelný.
Při stěhování z Prahy do rodinného domku (spíš pididomečku) na severu Čech jsem většinu knih musela ponechat neblahému osudu. Nejen stěhováci, ale ani antikváři nejsou příznivci knihomolů. Nicméně nejoblíbenější putovaly se mnou. Manžel kvůli knihovnám, jež zabírají většinu prostoru, oželel i gauč, jenž se nikam nevešel.