Reklama
 
Blog | Helena Kratzerová

Čtyřprocentní dilema

„To be, or not to be,“ přemítá už po hezkou řádku století dánský kralevic Hamlet a s ním i ctitelé jednoho z nejslavnějších a nejznámějších Shakespearových dramatických děl. Dilema, jemuž je tragický protagonista vystaven, je považováno za stěžejní otázku, na níž se jen nesnadno hledá adekvátní odpověď. Ovšem proti jeho současnému ekvivalentu, jenž stojí nejen před krajskými hejtmany, je to takříkajíc slabý čajový odvar.

 

Reprezentanti strany oranžové růže, která slovo lid skloňuje ve všech pádech a navzdory rostoucí nevoli některých „nevděčníků" úzkostlivě pečuje o jeho blaho, se totiž ocitli v téměř neřešitelné situaci. Shodou okolností totiž vypadli z listiny adresátů, na něž se vztahuje čtyřprocentní snižování platů. Jak se ukazuje, Janotův úsporný krizový balíček je opomíjí.

A nejen hejtmany, ale také starosty, uvolněné radní či další členy samospráv. Pro rovnější mezi rovnými totiž neexistuje závazný předpis nebo nařízení, jež by šly aplikovat i na ně. Žádný ministr, jak informují Novinky.cz, si nechce pálit prsty. Šéf resortu práce a sociálních věcí Petr Šimerka poukazuje na to, že samospráva nepatří do jeho kompetence, protože zastupitelé jsou placeni z prostředků krajů a obcí, nikoli státní kasy. Ani Martin Pecina není coby hlava ministerstva vnitra vstřícnější a odpovědnost přenáší na Eduarda Janotu, jenž rozhoduje o erárních financích.

Pozoruhodné přitom je, že se všichni cti a zákonů dbalí hejtmani dušují, že by rádi a ochotně přistoupili na snížení platů, aby nesli tíhu krize na svých bedrech stejně jako běžní spoluobčané. Ale co mají chudáci dělat, když se vláda k ničemu nemá a nedodá jim příslušný zákonný podklad, jímž by se mohli řídit. Nevím, zda je jejich zdůvodnění k smíchu, nebo spíš k pláči. Lze jen litovat, že se stejně obezřetně a odpovědně nelpěli na dodržování povinných norem třeba při svévolném rušení poplatků za návštěvu lékaře či vyzvedávání léků. Desítky či stovky milionů, které nesmyslně promrhali v honbě za volebními preferencemi, samozřejmě chybějí jinde.  A krajští i místní vladaři se nijak neostýchají požadovat navýšení zdrojů ze státního rozpočtu. Ovšem při snižování vlastních požitků jsou bezradní a čekají na pokyny shůry.

Reklama

Ostatně, nejsou sami, kteří se snaží proplout recesí bez vážnější osobní finanční újmy. De facto pouze kopírují jednání poslanců, kteří čtyřprocentní dilema vyřešili víc než elegantně. Platy si snížili, ale na náhrady, jež se pohybují řádově v desetitisících, si sáhnout nenechají. Jejich danění se nadále odkládá. Asi už definitivně.