Sama je v tom sice nevinně, nicméně psychologové, kteří se zajímají o to, jaké hudební druhy či žánry si posluchači oblíbili, jejím prostřednictvím vidí do ledví většiny populace. Do odhalování lidských charakterů na takříkajíc muzikantském základu se před časem pustili vědci z britské univerzity v Leicesteru v čele s Adrianem Northem. A šli na to důkladně. Vyzpovídali 2500 obyvatel ostrovní říše, kteří se jim svěřovali nejen s vlastními hudebními preferencemi, ale netajili podrobnosti ani o sociálním postavení, životních podmínkách, politickém smýšlení, vzdělání, zaměstnání a způsobu trávení volného času.
Závěrečná studie otištěná v odborném časopise Psychology of Music sice potvrdila některá očekávání, ale přinesla i překvapivá zjištění. Málokoho udiví, že se nejvíce experimentuje s drogami právě na diskotékách, ale zároveň přes čtvrtinu ctitelů vážné a klasické hudby přiznalo, že koketovalo s marihuanou, 12,4 procent z nich okusilo i halucinogenní houby. K omamným látkám však nejčastěji tíhnou příslušníci hiphopové generace, kteří navíc poměrně často porušují zákon a páchají trestnou činnost. Promiskuita a průběžné střídání partnerů, jež připustilo 37,5 procent respondentů, je nedílnou součástí jejich životního stylu, stejně jako naprostý nezájem o náboženství, politiku či ekologii. Pravým protikladem jsou vyznavači country, kteří věrnost porušují jen v 1,5 procentech případů.
Na ctnost si potrpí milovníci blues. S jedinou výjimkou. Jako řidiči sbírají jednu pokutu za druhou. K nejmírnějším a nejřádnějším občanům patří ti, jež očarovaly muzikálové melodie. Alkohol konzumují jen sporadicky, drogám a kriminální činnosti se většinou vyhýbají, není jim cizí dobročinnost.
Mezi jednotlivými etniky přitom, jak dlouhodobě přežívalo v povědomí, neexistují podstatnější rozdíly. Výběr hudebního stylu zato ovlivňuje stupeň dosaženého vzdělání. Vysokoškoláci preferují klasiku, džez, blues nebo operu. Stejně jako dobře situovaní příznivci popu dbají o to, aby řádně a včas platili účty, dluhů se přímo děsí.
Lze jen litovat, že výzkumná práce Northa a jeho kolegů nepronikla do povědomí naší veřejnosti. Především těch, kteří z rádií a obrazovek vnucují konzumentům zboží, jež má už svá nejlepší léta za sebou. Při troše námahy by zřejmě přišli na to, že současné generaci šedesátníků a starších, kteří vyrůstali na Beatles, Rolling Stones, Elvisu Presleym, Harry Belafontovi, skupině ABBA a dalších, se příliš nezavděčí dechovkou nebo dávnými šlágry v podání konjunkturalistických interpretů. Jejich hudební vkus je totiž úplně jinde. Stačí jen vnímat, co o něm prozrazuje muzika, které naslouchají.