Celosvětová krize totiž přiměla britskou vládu, aby od roku 2011 zavedla do výuky další povinný předmět, který dítka seznámí se základy racionálního hospodaření. Hezky polehoučku. Nejmenší se nejprve naučí rozeznávat hodnotu jednotlivých mincí a bankovek. Mezi sedmým a jedenáctým rokem se pak dozvědí, jak spravovat bankovní konto a vytvořit si vyvážený rozpočet. Do čtrnácti let si osvojí zacházení s kreditními kartami a kredity. Poučí se i o mechanismu placení účtů a čerpání rodinných financí, aby se nedostaly do červených čísel.
Dluhy a jejich neblahý vliv na každodenní život přinesou speciální lekce zaměřené na dospívající do šestnácti let. Jsou důležité zejména pro ty, kteří se rozhodnou pro vysokoškolské studium. Kvůli němu totiž musejí počítat s tím, že je bude stát v průměru 15 812 liber. A to zrovna není malá částka v době, kdy absolventi stěží hledají uplatnění na pracovním trhu. Optimálním řešením rozhodně není, když po ukončení školy zůstanou na krku rodičům, stanou se z nich tzv. maminčini mazánci a nechají se živit. Školní výuka by je měla vyzbrojit i na řešení podobných eventualit.
Britský ministr pro děti, školy a rodiny Ed Balls obhajuje nový projekt tím, že „je bezpodmínečně nutné naučit děti, jak šetřit, zacházet s penězi a chovat se k nim odpovědněji“. Pochopitelně má i odpůrce. Například Matthew Elliot ze svazu daňových poplatníků ho přirovnává k premiérovi Gordonu Brownovi, jehož označuje (s pejorativním nádechem) za architekta domácích finančních problémů. Ballsovu snahu vnímá spíš jako nepovedený aprílový žert.
Skepticky přistupují k zaváděnému předmětu i četní pedagogičtí odborníci, včetně učitelů. Slabiny současného školského systému spíš vidí v nedostatečné výuce jazyků. Zejména těch, jimiž mluví obyvatelé zemí, které se stávají stále důležitějšími obchodními partnery. Tedy mandarínštiny a urdštiny. Zneklidňují je i nedostatečné znalosti matematiky, jíž není ve vyučování věnována adekvátní pozornost. Naše kantory může zahřát u srdce, že se s podobnými problémy nepotýkají sami. A závěry inspekce třeba o stavu výuky angličtiny na českých, moravských a slezských školách jsou s těmi britskými téměř totožné.
Přesto si myslím, že Ballsova iniciativa není od věci. Ostatně, už oblíbená píseň T. G. Masaryka Ach, synku, synku… nabádala osloveného, aby nelelkoval, pracoval a učil se hospodařit. Odpovědné zacházení s penězi a majetkem nikomu neuškodí. Rozhodně by mělo být nepsaným zákonem pro ty, kteří si myslí, že z cizího krev neteče a rozhazují státní finance jako pověstní opilí radní. Zvlášť když mnozí z nich, jako podle serveru iDnes.cz třeba expremiéři Paroubek a Topolánek, kteří si zvykli na značné příjmy a nikdy si nepřipustili, že je nemají na věky, prokázali, že vlastní prostředky nespravují příliš racionálně. Pro erární kasu pak obdobní jedinci spíš znamenají pohromu. Zejména když je prosperita v nedohlednu.