Politici s vyzrálým sociálním cítěním je plně chápou a neochvějně stojí po jejich boku. A k řešení kritického zadlužování přistupují selektivně. U jedinců, kteří se vyhýbají práci jako morové nákaze, jim stačí, že jsou ochotni přinést ubrus (deku, či igelitku) a dokonce sebírat zlaťáky, jež se sypou z otřásajícího oslíčka státu. Tento akt opravňuje k tomu, aby nedali zahynout nejen jim, ale ani budoucím generacím, které si pilně osvojují tentýž způsob existence.
Pro kverulanty však mají jen málo pochopení. Zvlášť když nepořádají masová shromáždění na předem určených místech, na něž se sjíždějí (vyzbrojeni megafony, píšťalkami a údernými hesly) pod laskavým vedením zapálených odborových předáků. V očích levicově orientovaných vůdců patří k nejhorším například žalobci a soudci, kteří odmítají pochopit, že sociální spravedlnost spočívá v tom, že prakticky jako jediní přijdou o čtyři procenta svých příjmů, zatímco ostatním státním zaměstnancům zůstává jejich gáže zachována. Dokonce mají tu drzost, že podávají trestní oznámení a obracejí se na soudy. Copak jim při jejich vzdělání nedochází, že třeba pracovnice v podatelně městského úřadu nese vyšší míru odpovědnosti než nějací představitelé justice? A tvrzení, že by podobné kroky nečinili, pokud by skutečně šlo o plošné úpravy, které se dotýkají všech, v této souvislosti vyznívají jako trapné vykrucování.
Přímo tragické a destruktivní je, že se Jiřímu Paroubkovi a jeho melody boys začala z rukou vymykat i Poslanecká sněmovna, kterou se jim dařilo ovládat s naprosto jasnou převahou. Političtí protivníci jejich snažení paralyzují hnusnými podpásovými metodami, především obstrukcemi. Bez ohledu na to, že potřební budou strádat. Zatím zablokovali schválení mateřské na původní výši, proplácení nemocenské v prvních třech dnech a třináctý důchod. Pod průhlednou záminkou, že by státní dluh vzrostl o další miliardy.
Jen naprostý cynik se podivuje, proč se dělá takový humbuk kolem příspěvků na péči o děti postižené cukrovkou. Sice chápe, že se bez prakticky neustálého dozoru neobejdou, ale sumu 9000 měsíčně považuje za poněkud nadsazenou. Nedosáhnou na ni třeba ti, kteří celý život poctivě pracovali, odváděli daně a nyní pobírají starobní rentu podstatně nižší. Za stejné peníze (po odečtení daně z příjmu i zdravotního a sociálního pojištění) musí být třeba vděčni také ti, kteří od rána do večera (i od večera do rána) pilně kmitají na různých pracovištích.
Na rozdíl od lidí, kteří si obstarávají živobytí tím nejzavrženějším způsobem, tedy vlastní prací, mají sociálně slabí spoustu zastánců. Jejich tíživou situaci řešila například konference Sociální vyloučení a chudoba, již v Brně uspořádal ombudsman. Dospěla k závěru, že sociální systém v Česku potřebuje změnu. Podle odborníků je netransparentní a nesrozumitelný. Důsledkem toho je, že občané nevědí, na jaké sociální dávky mají nárok, a netuší, jak o ně žádat. Lze tedy předpokládat, že (jak jinak) zase vznikne manuál (příručka, návod), jenž jim umožní ukousnout si ještě větší sousto ze společného krajíce. V některých případech to sice bude zbytečné, protože jisté komunity znají svá práva lépe než specialisté v oboru. Zato pokládají za zbytečné zatěžovat si mysl nějakými povinnostmi.
Snažit se nalít čisté víno je marné. Erární kasu nemohou ozdravit výběry vyšších daní všeho druhu, ale jedině a pouze snížení výdajů. Otevřeně o tom mluví exministr financí a místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek, jenž si tak těžce zahrává se svou kolísavou popularitou. V nedávném rozhovoru s novináři uvedl: „Říkám to zcela otevřeně. Nechceme týrat voliče, ale pokud chceme mít dostatek peněz pro ty opravdu potřebné, tak nemůže být sociálně potřebných polovina populace. Naše opatření jsou přitom v zájmu těch slabých a potřebných, protože pokud by se některé systémy hroutily či některé sociální a zdravotní služby by přestaly být dostupné, tak si to bohatí a silní doma nějak zařídí, či dokonce uplatí, nebo si je pojedou koupit do ciziny. Chudý důchodce by neměl šanci.“
Ostatně, komu by se nelíbilo sklízet, co nemusel sít. Ještě lepší ovšem je, když mu úrodu někdo dopraví až pod střechu.