Komentáře: Oslíčku státe, otřes se!

Od: Michael Nimral

Michael Nimral — Sat, 20 Feb 2010 10:37:28 +0000

Nejraději bych paní Začalová,
už nic nedodával, ale mám pocit že v tomto způsobu hovoru by to znamenalo něco jiného než naživo. Naživo bych věděl co pro vás v tuto chvíli tragická zkušenost ztráty dcerky znamená, zda je lépe mlčet či jinak.

Váš nápad jak skloubit podporu nezaměstnaných s nabídkou služeb kterých se nedostává, považuji za dobrý.
Sám jsem si v jiných souvislostech říkal, že je všude dost práce kterou nikdo moc nedělá, a která by se mohla navázat na výplatu podpory.

Od: babza

babza — Fri, 19 Feb 2010 12:29:57 +0000

Když mi v roce 1997
zemřela po několika dnech pobytu v nemocnici moje postižená dcerka (byla jsem tam s ní), uvědomila jsem si, že jediným jasným bodem tohoto pobytu byla existence dvou chlapců – ošetřovatelů. Na rozdíl od éterických sestřiček ji dovedlil nadzvednout, přenést na vyšetření a ještě s ní přitom žertovali, což přijímala s radostí a dokonce, když se jí stala „nemilá příhoda“, odbyli to zasmáním a mávnutím ruky. Byli to chlapci původně z náhradní vojenské služby, kteří tam už zůstali natrvalo. Měly jsme je rády.
Ovšem to, co jsem napsala, myslela jsem víc obecně, aby se týkala nejen vysloveně nemobilních občanů, ale všech, kteří pomoc potřebují a jsou ochotni ji zaplatit. Např. i příliš zaměstnaných podnikatelek, matek na mateřské dovolené aj. Ne tedy podmik s výlučně sociálním posláním, ale s posláním občanským.

Od: Michael Nimral

Michael Nimral — Fri, 19 Feb 2010 11:16:10 +0000

Kdysi jsem paní Začalová,
na civilce dělal většinu z těch služeb o nichž tu píšete. Dodnes tuto zkušenost považuji minimálně za část vzdělání. Napadlo mne několikrát od doby kdy spolu s vojnou byla zrušena i civilka, že je to škoda, že bych naopak civilku rozšíříl i pro holky, právě v oblasti sociálních služeb. (Vím že to mnoha pravo-věrcům bude znít jako příliš levá myšlenka.) Myslím si, že by to mnoha mladým lidem dalo cennou zkušenost a společnosti jako celku prospělo mnohonásobně.

Od: babza

babza — Fri, 19 Feb 2010 11:05:42 +0000

Nechtěla bych,
aby můj předešlý příspěvek byl pochopen tak, že apeluji na odčerpávání peněz důchodcům, mezi něž už leta patřím. Ale proč se pořád dohadovat, jestli důchodcům přidat či ne, závidět, že jsou finančně zabezpečení, a že si jen hoví.
Co jim pomůže, když budou mít peníze a přitom budou závislí na okolí. Každý nemá to štěstí, že má ochotné děti, ale i tak bych je raději tolik nevyužívala a pomohla si raději sama. Na co mi budou peníze ve strožoku? Je lepší užít je k životu a dát tím zároveň práci jiným. Jenže to by chtělo dobře zorganizovat a rozšířit nejen na důchodce, ale na všechny občany, které služby potřebují. Ale hlavně by to bylo na vlastním rozhodnutí občana, zda chce služby využít.
No a pak paradoxně – čím víc peněz budou mít důchodci, tím líp by takové služby prosperovaly a bylo by to jen ku prospěchu všem. I když se bojím, že k těm strožokům přece jen máme tradičně blíž:-(.

Od: babza

babza — Fri, 19 Feb 2010 09:55:22 +0000

Trochu odbočím,
ale už dlouho mi hlavou vrtá taková věc.
Mluví se tu o důchodcích, a je pravda, že já, protože jsem nenáročná a skromná, jsem schopná ze svého důchodu zatím vyjít a něco málo ušetřit. Roky již nechodím ke kadeřnici, nekupuji si už boty a jen minimum oblečení. Nekouřím a nepiji. Pořád ještě nemám sice na ten pohřeb, ale je to jen moje vina, protože mám stále ty pitomé zvyky z minula, že dávám dárky k Vánocům, narozeninám a odměny za dobré známky. No a hlavně – pořídila jsem si nová okna.
Přesto však bych přivítala, kdyby existovaly pro důchodce (ale i další občany) veřejně přístupné a rozvinuté služby, které by zajišťovaly nákup, donášky do domu, kadeřníka či holiče do domu, donášku léků, pedikuru a p.
V omezené míře něco sice existuje, ale jen za jistých podmínek, které se musí dokazovat. Ale takové služby, jak si je já představuji, by si důchodce (či jiný občan) platil a tím by se jeho peníze odčerpaly na uhrazení činnosti, kterou by mohli provádět nezaměstnaní.

Od: Kamil

Kamil — Thu, 18 Feb 2010 16:42:39 +0000

Ale kdepak, milá Kateřino
já se neutápím v teorii, naopak.

Na silnici, po které jezdím, mi nedáváte ve skutečnosti ani floka. Pokud se podíváte na státní rozpočet, tak zjistíte, že naopak příjmy státu ze spotřební daně za paliva, DPH za vozidla i PHM jsou vyšší, než kolik stát do údržby a stavby silnic dává, nehledě na silniční daň a dálniční známku, kteréžto finance skončí také +- v silnicích a infrastruktuře. Takže Vy mně nepřispíváte na nic (což Vám samozřejmě nemám nijak zazlé).

Školu a vzdělání naopak považuji za něco, co je třeba alespoň z části spolufinancovat, a proto mi tato část placená daněmi nijak nevadí. Narozdíl od školného na VŠ a v MŠ, ZUŠ či U3.V.

Děkuji Vám za korektní diskusi – to, že máme na určité věci rozdílný názor nemusí znamenat, že Vy či já jsme neodpovědní, zavrženíhodní jedinci. Zkuste si na tuto naši debatu vzpomenout za pár desítek let, až se dostanete ze situace subjektivně „potřebného“ občana do situace „dojeného daňového poplatníka“

Od: Kateřina

Kateřina — Thu, 18 Feb 2010 16:14:13 +0000

Nevím, Kamile. – Poslední slovo ode mě.
Jsme od sebe tak odděleni, jak píšete? ok, do 3 let věku mi přijdete mé nejkrásnější děti na světě jen pohlídat v rámci sousedské pomoci. Na mateřskou školku mi ale přispíváte. Já zase Vám, na silnici, po které jezdíte do práce. Kde vytváříte herňajs to hádépé, atd. – Nejvíce paradoxní, Kamile, je, že mi ten základní postoj o osobní zodpovědnosti je velmi blízký a snad jsem v tom smyslu tady i psala. V debatě o logice a opravdové efektivnosti toho přerozdělování mi ale přijde skutečnosti bližší a přesnější vycházet z konkrétních životních zkušeností, tak jak je tady vznesla babza, MM, já, Jitka, byť to není tak čtenářsky atraktivní a inspirativní (bez ironie) jako teorie, které vykreslujete.

Od: Kamil

Kamil — Thu, 18 Feb 2010 14:32:23 +0000

Asi jsem to nenapsal dobře,
ale to kolo, to byla má osobní vzpomínka na situaci, kdy jsem zjistil, že mi nikdo nic nedá, byť jsem si ti situaci nijak nezpůsobil já.

Pokud si mé příspěvky přečtete pečlivěji, tak zjistíte, že Vás osobně nijak a za nic neodsuzuji. Já pouze vyjadřuji svůj názor na názory a životní postoje jiných v určitých modelových situacích – tedy ve zkratce, protože pro detailnější rozbor zde není místo.

Potíž je v tom, že mezi Vámi a mnou (například) je ten neosobní stát, ale ten nic sám nemá (nevytváří), takže pokud po něm něco chcete a něco mu jiného nabízíte, tak to de facto chcete po mně (a dalších občanech) a nabízíte to stejné skupině.

Já za sebe říkám – to, že máte děti a odpovědně je vychováváte je mi sympatické, ale nechějte za to ode mne ani korunu. Budete-li mojí známou/blízkou sousedkou a budete potřebovat je ad hoc pohlídat či jinak pomoci, budu-li schopen a budu-li mít čas, rád občas pomůžu (myslím, že není tak neobvyklé, zejména na vesnici či menším městě požádat sousedy

Od: Kateřina D.

Kateřina D. — Thu, 18 Feb 2010 12:08:40 +0000

Nezdá se mi to tak jednoduché.
Trochu si připadám jako malá holčička při těch poučkách o osobní zodpovědnosti, pardon.
Uplést si na základě příběhu o krádeži kola teorii o roli státu. A proti tomu Kuba, Chávez a Bělorusko. Děláte až moc velké zkratky (tady jako u mateřské), jestli je to ta liberální póza nebo osobní přesvědčení, nevím. Když já po státu něco chci, taky mu do jeho kasy obratem něco nabízím, dávala jsem, budu dávat. Nežijeme všichni (jenom) na svém vlastním písečku a nestavíme si (jenom) svoje vlastní bábovičky. Mnohem citlivěji a s nohami více na zemi Vám to popsala babza, takže já už k tomu nic. Jak oddělit ty, kteří ze systému víc profitují než do něj dávají…, to je na hlubší úvahu, to už tu někdo hned zkraje naznačil.

Od: Kamil

Kamil — Thu, 18 Feb 2010 09:43:11 +0000

Kateřino,
dle mého názoru je pro společnost výhodné, aby si každá zdravá rodina pořídila 2-3 děti a tyto dobře a sama vychovala a uživila. Pakliže se někdo domnívá, že by stát (jako určitá instiuce vytvořená společností, která sama téměř nic nevytváří a nevydělává, pouze organizuje a přerozděluje zdroje svých občanů) měl cosi zařizovat, platit (soukromé statky jiných), finančně podporovat, tak bych mu nabídl cestu do Běloruska, na Kubu či k Chávézovi. Já sám jsem si tohoto „kolektivního“ dobra zažil dost na to, abych dělal vše proti tomu, aby se v jakékoliv podobě vrátilo i k nám.

To, že se člověk narodí, je úžasná věc. Ale tím okamžikem mu začínají starosti. V dětství malé, ale když už je dospělý, tak k těm starostem přistupuje i odpovědnost – odpovědnost za sebe, za své blízké, za svoji budoucnost (replikace, pokračování rodu), za společnost, ve které žije. Tohle se mi neslučuje s nastavenou rukou – státe (tedy vy ostatní) dejte, poskytněte, podpořte, ukradněte jinému v můj prospěch!