Kam ten svět spěje? Globální oteplování, srážka s asteroidem či hrozba nové doby ledové jsou pouhou prkotinou proti současné ženské vzpouře. Místo, aby příslušnice něžnějšího pohlaví ve Švýcarsku oddaně snášely odvěký úděl, jejž výstižně reprezentují tři „k" (Kinder, Küche a Kirche), dožadují se téže odměny za stejnou práci, na jakou mají přece výhradní právo pouze muži.
Kverulantky si přitom neuvědomují, jakou odpovědnost tím na sebe přijímají. O peníze se přece vždycky starala hlava rodiny, která zabezpečovala hladký chod domácnosti a rozhazovačným polovičkám přidělovala sumy podle vlastního moudrého uvážení. Pečlivě kontrolovala a schvalovala výdaje, dbala o to, aby nedocházelo ke zbytečnému mrhání peněz.
Ženám se rozhodně nikdy neměla povolovat uzda. Zpočátku se pouze učily číst, psát a počítat, pak se vetřely na vysoké školy, jež si dovolily zdárně absolvovat. A začaly se drát na místa, jež odjakživa patřila mužům. V mnoha případech, jako třeba v naší malebné České kotlině, se střídavým (spíš menším) úspěchem.
Ovšem novodobé švýcarské Amazonky řekly dost. Zákony přece neplatí jen de iure, ale také de facto. Pokud dojdou k závěru, že jsou diskriminovány, mohou se obrátit na soud nebo rozhodčí místa. Zpočátku to neměly jednoduché. Chyběla kritéria, podle nichž by se dalo objektivně posoudit, že příjem skutečně neodpovídá vykonávané práci. Dále bylo třeba upřesnit, jak náročné i nebezpečné je to které povolání.
K průlomu došlo v roce 1996, kdy byl přijat zákon o rovnosti postavení zaměstnanců. Vzápětí soudy řešily hned čtyři žaloby, z toho jednu hromadnou. Dvacet zdravotních sester dospělo k závěru, že jsou ve srovnání s jinými profesemi finančně diskriminovány. Například s řadovými policisty. Proces se sice vlekl plných pět let, nicméně rozsudek vyzněl v jejich prospěch. Dosáhly peněžního vyrovnání a odškodnění za dobu, po níž se vedla jejich pře.
Dnes při rozhodování justičních orgánů pomáhají vcelku objektivní matematické metody. Jejich pomocí se analyzuje, jak zařazení na určitou zaměstnaneckou pozici ovlivňuje věk, vzdělání, pracovní zkušenosti a pochopitelně pohlaví. Tato metodika například vynesla právničce z Lausanne, která brala 140 000 franků ročně příjem 195 000 franků, což je srovnatelné s mužskou gáží.
O vítězství na celé čáře si přesto také švýcarské ženy mohou nechat stále zdát. Zatímco v roce 1996 braly o 23 procent méně než pánové, v roce 2002 to bylo už 21 procent a v současné době rozdíl klesl na 19 procent. Jejich boj však nekončí.
U nás něco podobného snad nehrozí. Naštěstí jsou rozhodovací a řídící role v rukách tzv. silnějšího pohlaví, které podobné excesy nedopustí. Pochopitelně s ohledem na ženskou křehkost, respektive psychickou a fyzickou zátěž, jež s sebou nese náročné povolání kombinované s domácími povinnostmi.
Ostatně, moudrá slova slavného klasika, že ženy nevědí, co chtějí a nedají pokoj, dokud to nedostanou, lze patřičně aplikovat v jakékoli době. S vařečkou a zástěrou, jíž se přidržuje několik capartů, jsou přece ozdobou každého příbytku a rozbíjet tento malebný obraz je víc než destruktivní. Jen naivní jedinec je ochoten podat manželce, milence či kolegyni prst, aniž by si byl vědom toho, že zanedlouho po něm bude požadovat celou ruku.