V mých očích dokonce překonal konkurenční velmistry rétoriky z řad ČSSD Davida Ratha a Lubomíra Zaorálka. „Druhý vítěz" minulých parlamentních voleb mě nezaujal konspiračními a spikleneckými teoriemi, které už všem nejspíš zevšedněly. Tentokrát mě upoutal prohlášením o signálech, jež se k němu dostaly a které ho přiměly takříkajíc skrečovat samorozpuštění Sněmovny.
V mysli mi totiž okamžitě naskočil verš Die Leute hören Signale, jímž začíná německá verze Internacionály. Další myšlenkové pochody pak byly víceméně nasnadě, stejně jako odpovědi na řečnické otázky, jež si tu a tam kladu. Šlo o pouhou náhodu, že použil právě tento termín, nebo je dokladem zjevného a očividného přihlášení se ke komunistické ideologii, navzdory tomu, že se veřejně stále distancuje od možné povolební spolupráce se stranou rudých třešniček? I když se její podpory zase tak nezříká.
Čeká na správný a pravý okamžik, kdy osloví lid, jímž se tak ohání, slovy českého překladu proletářské hymny „Poslední bitva vzplála" a vyzve ho na pochod? Při Paroubkových duševních veletočích nelze předem nic vyloučit.
A protože pláč a nářek stejně nic nespraví, nezbývá nic jiného než se pokusit čelit možným katastrofám hořkým smíchem. I když hrozí nebezpečí, že i ten zamrzne na rtech.