Zdraví je spolu se vzděláním a odbornou kvalifikací jediným kapitálem, s nímž běžný občan kdekoli na světě vstupuje na trh práce. Proto o ně pečuje, protože ví, že podobná investice se bohatě vyplatí. U nás zatím platí zásada, „nič si ho, jak chceš, náklady za důsledky tvého hazardování se zdravím ponese stát“! Možná i proto američtí poradci naznačili českým sociálním demokratům, že by měli v rámci předvolební kampaně přestat s tlakem na zrušení regulačních poplatků. Lídři oranžových se nehodlají vzdát. Na předvolebních setkáních s občany chtějí jejich uchazeči o místa v parlamentních lavicích nabízet k podpisu petici Odmítáme placené zdravotnictví.
Upozorňují v ní na zaručený nárok zdejších státních příslušníků, kteří si platí zdravotní pojištění, na bezplatnou lékařskou péči. Tudíž zejména na zrušení poplatků za návštěvu u lékaře, za položku na receptu a obnovení tří dnů placené nemocenské. Vůbec přitom neberou v úvahu poplašnou zprávu Všeobecné zdravotní pojišťovny, že až třicet procent lékařské péče poskytují doktoři pacientům zbytečně. Suma sumárum za desítky miliard korun.
K smíchu to moc není, pláč taky nepomůže. Reforma zdravotnictví, o niž se marně pokoušel exministr Julínek, vzala za své. Kvůli víceméně zanedbatelným třiceti korunám. Jejich populistické hrazení, jež mělo a má přilákat voliče do náruče ČSSD, dělá nejen rozšiřující se díru do krajských rozpočtů, ale v konečném efektu zvyšuje také poptávku po lékařské péči. Čekárny se plní pacienty, kteří se domáhají vyšetření a ošetření při sebemenších potížích. O předepisování dalších a dalších léků nemluvě. (Sousedka dostala zahraniční „kolíčka“, to by v tom byl čert, aby zrovna mě odbyli nějakou domácí náhražkou!)
Nelíbí se jim diagnóza, již stanovil odborník, k němuž příslušejí? Nevadí, zajdou si za druhým, třetím atd., dokud nebudou zcela spokojeni. A to by tak hrálo, aby některý z nich nedoporučil nákladné vyšetření, které si pro jistotu zopakují několikrát. Třeba magnetickou rezonanci, jež zjevně nepatří k nejlevnějším úkonům. (Když za ni nic neplatím, tak si ji vynutím znovu. Ať mě zkusí odmítnout, půjdu si stěžovat! Přece mám nárok alespoň na částečný invalidní důchod!). Ovšem ani doktoři nemají zcela čisté svědomí, mnohdy si vykazují fiktivní úkony, za něž požadují úhradu od pojišťovny.
Při současném stavu zdravotní dokumentace se není čemu divit. A vyznat se v labyrintu, v němž se pohybují pacienti, není jednoduché. Pomyslnou Ariadninou nití by se mohla stát dosud proklínaná a zavrhovaná elektronická knížka (soupeřka onehdy na plné čáře vítězící papírové, s portrétem exministryně Emmerové) obsahující komplexní a kompletní údaje o fyzickém i psychickém stavu pojištěnce. Ošetřující lékař by letmým nahlédnutím přesně zjistil, jaká vyšetření už jeho klient podstoupil, jaké léky mu byly předepsány (včetně duplicit), zda si je vyzvedl atd. Zároveň by i ošetřovaný měl přehled, zda se úkony, jež zaznamenává, opravdu uskutečnily.
Odhadovaných 60 miliard za zbytečná vyšetření a 9 miliard za dvojité předepisování těchž léků by se určitě dalo využít podstatně racionálněji. Třeba na léčbu onkologických a jiných život ohrožujících chorob, na něž pomalu, ale jistě docházejí finanční prostředky. Příslušníky běžné populace ovšem těžce nemocní příliš nezajímají. Důležité je přece pouze a jedině jejich zdraví, a pokud možno nadstandardní péče o ně. Bez jakékoli finanční spoluúčasti pacienta, po níž volá asociální pravice, jíž se ČSSD čerstvě rozhodla nastavit kritické zrcadlo společenskou hrou Člověče, nevol je! Zvládnou ji i poněkud těžkopádnější jedinci.
Levice, jíž tzv. rathovné přihrálo ve volbách vládu ve všech krajích, se už cítí být na koni. Spolu s dalšími populistickými sliby se jí bezesporu otevře cesta do Strakovy akademie. A o to jí také jde. Proč lkát nad miliardami zvyšujícími státní deficit. Vždyť jsou to jenom číslice s devíti nulami, které si stejně žádný smrtelník nedovede představit. Když se sem tam nějaká přihodí matkám, za „třináctý“ důchod, nemocenskou, benefity, vlastně se nic nestane. Důležité přece je, že jedině sociální demokracii a komunistům záleží na blahu pracujícího lidu. Tedy kategorie občanů, jež zřejmě nemá nic společného s daňovými poplatníky, kteří rozhazovačnost a bezhlavé, ovšem propagandisticky a ideologicky nasměrované utrácení pocítí po volbách na vlastní kapse.