Ti, kteří se rozhodli realizovat vlastní představy alternativního způsobu pozemské existence. Na hony vzdálené od života majoritní populace pevně svázaného zákony, předpisy a normami. A slavný lídr Pražského výběru, pyšný na rockerskou minulost i přítomnost, sice projevil značné pochopení pro tíživou situaci „vyhnanců", nicméně opomněl, že je „okrádá" o jejich volnost a proklamovanou svobodu jednání i samotného bytí.
Symbolická jedna koruna nájmu, která vyvolala takové masové rozhořčení, totiž staví bouřlivácké squattery do role obyčejných nájemníků, kteří pravidelně a spořádaně platí činži. Narušuje tím jimi hlásanou zásadu, že soukromé vlastnictví není nedotknutelné, protože na bydlení má každý nárok. Tři víceméně oficiálně přidělené byty proto nemají pro ně ten pravý půvab, stejně jako vyklizené sklepní prostory pro kulturní vyžití, které tak dostává neblahý punc oficiálnosti. Jejich záměrům lépe vyhovují chátrající opuštěné domy, do nichž se mohou takříkajíc nabourat a žít si po svém. A hlavně štvát všechny zkostnatělé spoluobčany, jimž jejich nekonformnost leží v žaludku.
Zda se z mladých buřičů stanou staří hófráti, ukáže čas. Ale na slova moudrého Johanna Wolfganga Goetha dochází až s úpornou pravidelností. Stačí si připomenout hnutí hippies, lavinu studentských bouří na Západě z konce šedesátých let minulého století, či původní občanské ekologické (zelené) aktivity. Původní mladický zápal v nich postupně uhasínal a mnozí z rebelů po dosažení středního věku trvale zakotvili v přístavu kdysi nenáviděného establishmentu.