Poněkud šokující plány, jak podpořit porodnost a zvýhodnit rodiny s více než jedním dítětem, vynesly na veřejnost Hospodářské noviny. Princip je zcela jednoduchý. Bezdětným, popřípadě „majitelům" jedináčka, totiž Cyril Svoboda a jeho stoupenci navrhují poměrně citelné zvýšení daní, o 250 korun měsíčně, což v konečném efektu vynese 9 miliard korun. A právě tato částka, která posílí mandatorní výdaje, by se měla rozdělit mezi početnější příslušníky základních jednotek státu, aniž by nějak ohrozila erární kasu.
Pomyslnou třešničkou na načinčaném předvolebním dortu je dále platba nižšího sociálního (až o tři procenta na každé dítě) i důchodového pojištění, navíc s výhledem na vyšší než průměrný starobní penzi, jež může dosáhnout až padesát procent hrubé mzdy (kolem 12 000 Kč). Nemluvě o pravidelných, progresivních odpočtech za každého potomka. Za druhého si budou moci rodiče odečíst 833 korun měsíčně, za třetího 1667 korun měsíčně a za čtvrtého dokonce 2500 korun měsíčně. Dvojice (předpokládám, že sezdané), jež mají měsíční příjem nad 64 tisíc korun měsíčně, tak mohou dosáhnout slevy až 4500 Kč.
„Bez nové generace, která bude přispívat na důchody, si neporadíme," říká Svoboda. S touto větou rozhodně nehodlám polemizovat.
Jenže…
Zdá se mi, že poněkud opomíjí fakt, že i bezdětní či rodiny s jedním dítětem z odváděných daní přispívají adekvátní částkou na výchovu a vzdělávání nezletilců, kteří jim neříkají táto a mámo a od nichž se nikdy nedočkají nejen lásky, ale ani pomoci. Nelze ovšem ani vyloučit, že úspěšný a erudovaný mladý muž či žena, původně počatí kvůli daňovému bonusu, zjistí, že jim doma pšenka nekvete. A rozhodnou se hledat štěstí v cizině, kde na ně většinou čekají vyšší příjmy. Pokud v ní budou platit daně, otčina ostrouhá.
Pomyslel někdo na tuto možnost? I na další, s níž je třeba také počítat? Co když se milovaný „aplégr" nevyvede, začne se flinkat, stýkat s partami pochybných jedinců, stane se závislým na omamných látkách či automatech? Stručně řečeno – místo mezi část populace vytvářející hodnoty se zařadí k těm, kteří natahují ruku po sociálních dávkách? Budou pak na rodiče „nezvedenců" uplatňovány finanční sankce?
Protože jsem skeptik a cynik, životem poměrně otřískaný a těžce zkoušený, nedovedu se zbavit utkvělé představy, že i tento křesťanský bohulibý záměr je veden účelem, jenž světí prostředky. Jednak populistickou snahou získat hlasy voličů pro kolabující KDU-ČSL, dále pak záměrem postavit proti sobě bezdětné manžele a rodiče jedináčků a matky a otce pyšnící se úředně stanoveným počtem potomků, tedy ani vyšším než čtyři. Zcela v duchu machiavelistické zásady „Rozděl a panuj".
Pokud vládnoucí kruhy (i ti, kteří se mezi ně i po příštích parlamentních volbách chtějí počítat) dosáhnou kýžené averze a rivality mezi jednotlivými vrstvami a složkami obyvatel, je více než pravděpodobné, že se novodobý „plebs" nebude míchat do vysoké politiky. Bude se užírat závistí a zlobou vůči další kategorii protěžovaných. Obdobně jako se to podařilo zrealizovat mezi lidmi s nízkým (nebo takřka nulovým) vzděláním a absolventy středních a vysokých škol, či mezi skupinou nezaměstnatelných a těmi, kteří práci mají, nebo ji aktivně (i když mnohdy bezvýsledně) hledají.
Nyní se k nim mohou připojit i ti, kteří nebyli obdařeni početnějším potomstvem. Jedno, zda zcela vypočítavě, nebo jim prostě nebyla příroda nakloněna a selhalo i umělé oplodnění. Za touhu po dítěti, jež jim nebylo dopřáno, tak zaplatí nejen celoživotním duševním traumatem, ale také zvýšením odvodů státu. Přitom by jim chybějící prostředky mohly třeba zaplatit další pokusy o početí dítěte poté, co vyčerpají možnosti poskytované zdravotními pojišťovnami.