Dlouhá léta jsme se závistí hleděli na Spojené státy, zemi neomezených možností. Konečně jsme dostali šanci ji nejen dohnat, ale také předehnat. Nevím, zda se už vyrojili právníci, kteří pronásledují sanitky, aby přemluvili bolestí či léky obluzeného pacienta k zastupování v jeho kauze. Týkající se samozřejmě co nejvyššího odškodnění. Setkají-li se dva jedinci, kteří si příliš nelámou hlavu s morální stránkou žaloby, neštítí se ani podvodu. I když úraz třeba nezpůsobil žádnou újmu na zdraví, v soudní síni údajná oběť demonstruje svou nemohoucnost. A žalovaný platí.
Přednedávnem si za pomoci justice vyřizovaly osobní účty především celebrity z různých oblastí společenského života. Vehementně se sice dožadovaly veřejné omluvy, ale ani finančního odškodnění (ve výši adekvátní jejich popularitě nebo postavení) se nezříkaly. Někdy uspěly, jindy odešly s prázdnou. Stranou ovšem nezůstaly ani ti, kteří zjistili, že jim soudy vlastně musejí jít na ruku. Třeba v případech diskriminace. Hlavně té spíš fiktivní.
Penízky se sypaly. A protože zdejší obyvatelstvo, pokud jde o jeho hmotný prospěch, je velice zdatné, záhy objevilo způsob, jak bezpracně přijít ke slušnému balíku. K případům, v nichž jde o oprávněný požadavek na odškodnění za selhání lékařské péče, v jehož důsledku se relativně zdravý jedinec proměnil v nemohoucí trosku, která potřebuje celodenní opatrování a nákladnou léčbu, se začínají nabalovat další a další žaloby, jež mnohdy mají obratně kamuflovaný finanční podtext.
„Závratně se zvyšuje počet žalob i odškodnění,“ uvedla pro iDnes.cz právnička Jolana Těšinová, která se věnuje medicínskému právu. „Za poslední tři roky, co tyto případy sledujeme, se odškodné zvýšilo o řád.“ Na jednu stranu je dobře, že se soudci přestávají řídit doporučeními, která poškození silně podhodnocovala. Třeba amputace nesprávné nohy či odnětí zdravé ledviny se cenily na několik desítek tisíc. Nyní se tyto mrzačící úkony vyčíslují sumou řádově ve statisících. Ani ty ale nemůžou kompenzovat ztrátu dřívější kvality života, alespoň ji však částečně zmírňují.
Naopak poněkud amorálně se jeví povolení advokátní komory, aby její členové pracovali za procenta z vysouzené částky. Nelze se proto divit, že se za klienty rvou jako lvi, protože na rozsudku závisí výše jejich palmáre. Mnohé tudíž ani nezajímá, zda je pře oprávněná a opodstatněná, tím méně takříkajíc spravedlivá. Důležitý je pouze a jedině příznivý verdikt.
Jednání, jež v konečném efektu ruinuje nemocnice, je sice nezřídka nestoudné, ale také zrcadlem doby, respektive politického a společenského klimatu. „Když můžou ti nahoře, tak proč bychom se měli žinýrovat právě my?“ diví se nejen sudiči. A ekonomická katastrofa, která se na nás řítí, jim vlastně dává za pravdu. Miliony a miliardy se doslova vyhazují oknem. Za předražené projekty, nesmyslné veřejné zakázky, přebujelou státní administrativu… Vládne korupce a klientelismus, partajní nepotismus, lobbisté se neštítí ničeho. Nikdo však nenese odpovědnost, ani následky.
Co je doma, to se počítá. Když mohou z nebe pršet miliony pro skupinu vyvolených, proč by sem tam neukáplo něco i pro řadového občana? Stačí jen trocha fištrónu.