Obě kauzy mají společného jmenovatele. Doplatíme na ně všichni. Nejen z ekonomického, ale také morálního hlediska. V prvním případě se staneme rukojmím odborářů, kteří navzdory vítězství v parlamentu hodlají ve čtvrtek 4. března naplnit slovní výhružky činem. Neudivuje, že právě sociální demokraté stojí na straně odborů, které jsou vlastně jejich prodlouženou rukou. Podpora středočeského hejtmana Jiřího Ratha není v tomto směru výjimkou. Děti se nedostanou do škol, občané do zaměstnání. Jejich problém. Vždyť si dospělí přece mohou vzít půldenní dovolenou!
Více děsu vzbuzuje striktní dodržování zákonů, na něž se dbá v obzvlášť křiklavých případech. Značná část poškozených na spravedlnost čeká marně. Ve hře je příliš mnoho faktorů, které se dají použít v jejich neprospěch. A nemusí jít pouze o zkorumpované vyšetřovatele či pracovníky justice. Stačí nedostatek finančních prostředků na advokáta, popřípadě naprostá absence profesionální cti u těch, kteří mají právo prosazovat.
Na to například doplatila členka jednoho profesního sdružení, které nabízí svým ovečkám bezplatnou právní pomoc. Ke své smůle ji využila a svěřila se zástupci advokátní kanceláře se všemi peripetiemi svého sporu s dlužníkem. Jaké bylo ale její překvapení, když při projednávání pře zjistila, že „její“ právník zastupuje žalovanou stranu. Samozřejmě prohrála, dlužnou částku nevysoudila, ale zato musí zaplatit veškeré náklady.
V porovnání s případem prokurátorky, která poslala na smrt dr. Miladu Horákovou, však jde o prkotinu. I když vycházejí najevo další zmanipulované procesy, jež jí zaručily strmou kariéru, má právo na dodržování litery zákona. Podle ní se na Ludmilu Brožovou-Polednovou vztahují hned tři amnestie, které jí umazávají šest let ze šestiletého rozsudku.
Znamená to, že vlastně nastoupila trest neoprávněně. A pokud bude potvrzeno rozhodnutí hradeckého krajského soudu vrchním soudem v Praze, může po státu požadovat odškodnění za nezákonné věznění. Její advokát Vladimír Kovář připouští, že této možnosti využije. Může jít až o několik stovek tisíc.
Jak se zdá, spravedlnost měří dvojím metrem. Někdy značně cynicky. Obětem komunistického režimu zůstanou zase jen oči pro pláč. Přímí aktéři zločinných represí zřejmě nacházejí větší zastání než ti, kteří byli jimi perzekvováni.